BRNO (2010 FIBA Mistrovství světa v basketbalu žen) - Když jsme si s reprezentačním trenérem českých basketbalistek LUBOREM BLAŽKEM domlouvali tento rozhovor, dlouho jsme nemohli nalézt jediný volný termín. Není divu,  mistrovstvím světa basketbalistek 2010 se kvapem blíží a český reprezentační kouč má nyní práce nad hlavu. Nakonec jsme tak trochu symbolicky využili cestu do Brna, kdy s námi český trenér rozmlouval za volantem svého vozu…

Podle toho jak si za volantem počínáte je patrné, že řízení je vaším denním chlebem…
„Je to tak. Automobilem jezdím denně a jezdím rád. Nedokážu si představit, že bych se najednou ocitl bez auta. Je to naprosto nedílná součást mé profese a životního stylu.“

Dá se říct, že za volantem relaxujete? Nebo používáte cesty automobilem k tomu, abyste vyřídil věci, na které nemáte ve vašem nabitém programu čas?
„Oboje je pravda. Jsou situace, kdy přijdu k autu, nastartuji a začnu si čistit hlavu. To zná asi každý řidič. Na druhou stranu jsou chvíle, především tehdy, kdy toho mám hodně, což je například toto období před světovým šampionátem, že používám auto jako takovou mobilní kancelář. Přemýšlím si o věcech, které mě čekají, vyřizuji telefonáty, na které jsem neměl čas, pochopitelně přes hands free, a nebo třeba poskytuji rozhovory, jako právě teď. Čas za volantem se dá využít nejrůznějším způsobem, i když tím nechci říct, že se nesoustředím na jízdu. Právě naopak.“

Když neřídíte vůz, tak řídíte českou ženskou basketbalovou reprezentaci. Co je podle vás těžší? „Ukočírovat“ 18 mladých žen, nebo několik desítek nadupaných koní pod kapotou…
„To je docela dobrá otázka, ale když o ní tak přemýšlím, tak musím říct, že asi náročnější je řídit tým. Je tam daleko více elementů a faktorů, které mají na konečný výsledek vliv. Přece jenom práce s kolektivem mladých žen je mnohem rozmanitější a různorodější než řízení vozu. Tam po určité době máte některé úkony zautomatizované, i když chyba za volantem bývá narozdíl od chyby v práci trenéra téměř ve všech případech fatální. Takže abych to shrnul. Řídit tým je náročnější, ale řídit vůz zase nebezpečnější…“

Čeká vás mistrovství světa před domácím publikem. Souhlasíte, že asi neexistuje pro trenéra větší výzva než právě tohle?
„Já to vnímám jako obrovskou zodpovědnost. Chtěl bych, aby se náš tým prezentoval co nejlepší hrou a není to o nějakých mých osobních ambicích. Je to především závazek směrem k fanouškům, hráčkám a všem, kteří se na přípravě tak velkého sportovního svátku, jakým mistrovství světa basketbalistek je, podílejí.“

Do přípravy jste se svými svěřenkyněmi vstoupil již v polovině května letošního roku. Jaký zatím máte z přípravy pocit?
„Přestože na nějakých mých pocitech až tak nezáleží, protože rozhodující budou až výsledky na hřišti, musím konstatovat, že zatím jsem vnitřně spokojený. Cítím velkou chuť celého týmu pracovat, cítím vzájemnou soudržnost a touhu dosáhnout něčeho opravdu velkého. To je pro trenéra vždy velmi pozitivní.“

Světový šampionát začne již 23. září. Máte pro tento turnaj nějakou vysněnou metu, případně skalp některého ze soupeřů. A na jakém místě by měl český tým skončit, aby trenér Blažek po skončení mistrovství mohl říct: „Jsem spokojen…“
„Takhle se na to vůbec nedívám. Nemám žádnou vysněnou metu, když pominu titul. Ale člověk musí být realista. Stejně tak nemám žádný vysněný skalp. Mně jde o jediné, abychom na šampionátu odvedli dobrou práci, abychom si po jeho skončení mohli říct, že jsme dokázali prodat to, co v nás bylo. A když budu vědět, že jsme tohle všechno splnili, tak budu spokojený…“

LOC